Kdyby se byla Serena narodila jako muž do mocnějšího rodu než Redfort, tak by jí pravděpodobně všichni padli k nohám. Jenže k její smůle se narodila jako dívka do vazalského rodu Arrynů a od útlého věku poslouchala jakým je zklamáním. Sice prvorozená, ale dívka. Krásná, ale ne překrásná. Chytrá, ale ne natolik, aby její rady a slova ocenili muži kolem ní. Matka jí vštěpovala do hlavy, že jejího budoucího manžela její chytré řeči zajímat nebudou a že úkolem urozené ženy je porodit silné a zdravé syny a hezké dcery, modlit se za blaho rodiny a poslouchat svého muže. Serena se s tímto osudem ale nikdy spokojit nedokázala. Měla svou hlavu a častokrát se tak dostávala do zbytečných sporů se svými rodiči. Hádky, řev a facky. Před otcovým hněvem jí nedokázala ubránit ani její septa, která s ní měla svatou trpělivost, jelikož malá lady Redfort ke své nynější trpělivosti musela dospět. Vztekávala se nad šitím, hraním na harfu a prakticky čímkoliv, co jí moc nešlo. Její otec fackami nešetřil a myslel si, že Serenu srovná tím, že jí ukáže, kde je její místo. Nicméně jeho dcera neměla ze své matky nic kromě hnědých vlasů a nikdy neustoupila. Její matka nechala skákat po hlavě a urážet se jejich otcem, protože mu porodila dívku a měla problém otěhotnět znova, vyhýbala se očnímu kontaktu se svým mužem, ale Serena? Ta se po pátém zfackování naučila spolknout slzy, při křičení se mu dívala upřeně do očí, jako kdyby se ho snad snažila ještě víc vyprovokovat, ale nikdy nezvýšila hlas, a to jí zůstalo do dnes. Na její tváři málokdy něco kromě znechucení či pobavení vyčtete, vyprovokovat se nenechá a prakticky na vše reaguje až s děsivě chladným klidem. Neshody s matkou většinou končily slovy, že je ztracený případ a že se bude modlit, ať si jí srovná vlastní manžel, jinak skončí špatně.

Rostla z ní poněkud odměřená mladá dáma, kterou vyloženě iritovalo hloupé chování, hysterie a rozmazlenost. Jinými slovy - její mladší bratr Rolland, vymodlený dědic a obskakovaný chlapeček, který si mohl dělat co chtěl. Vychováváni byli naprosto odlišně. Rollan byl oslova chodící vysavač energie, nadělal vždy více škody než užitku a spát šel s pocitem, že je nejlepší z nejlepších. Pokud je v Západozemí osoba, kterou Serena opravdu z duše nenávidí, tak je to on. Ale právě při něm se naučila Serena opravdové trpělivosti, nicméně si ne jednou představovala, jak mu kroutí krkem. Přátelit se s ní není zrovna jednoduchá záležitost, vzhledem k tomu jak moc je upřímná k ostatním dámám stejného postavení a jak lehce se jí lidi kolem ní dokáží zprotivit, ale není to nereálné. Má ráda chytré a ambiciózní lidi, takže takové si moc ráda udrží u sebe. V přítomnosti pár svých přítelkyň je možné spatřit jí s úsměvem na tváři, jiskřičkou v oku a takovou veselejší, případně citlivější, protože jí přijde, že Bohové k ní nikdy nebyli dvakrát milí. Ostatně od toho je taky má - aby jí rozveselovaly a utěšovaly, protože si myslí, že od vlastního manžela by útěchu dostala leda tak ve snu.

 Její trpělivost dále pokouší jenom její manžel. Arogancí by se vyrovnal jejímu otci, nicméně se častokrát přistihla, jak jí jednoduše baví jejich slovní přestřelky. Nenazvala by to láskou, milovat někoho jako je Lyonel je těžké, hlavně pro ženu, která lásku nikdy nedostávala, ale jsou dny, kdy se probudí s lehkým náznakem úsměvu na tváři po jeho boku, kdy se s ním nehádá a ráda se k němu přilne nebo kdy se mu snaží mermomocí odpustit jeho arogantní chování a vyčítání, že mu porodila dceru a ne syna, na turnajích mu tleská s nefalšovaným zájmem a podporou. Ale takové dny bývají málokdy. Pokud jí Lyonel opravdu vytočí, což bývá jednou za půl roku, pokud má zrovna Serena opravdu slabou chvilku, tak mu schválně vylije pár lahev vína, nebo si toho vína dopřeje trochu více se svými přítelkyněmi a prázdné lahve mu vlastnoručně vyskládá na jeho pracovní stůl, případně si nakoupí nové látky na šaty a hlavně náhrdelníky, které tak moc miluje. Serena má ráda sladké, vyšívání a procházky. Věcmi po něm hází v případě, kdy neví jestli jenom hraje, že není schopný zapamatovat si jméno vlastního dítěte a nebo pokud je natolik frustrovaná, že už ani slovy mrhat nechce. Co se týče jejich dcery Safyii, miluje jí více než sebe a rozhodně nechce, aby vyrůstala v domnění, že je nechtěná a zbytečná – tak jako to měla ona. Tráví s ní svůj volný čas, dokonce odmítla i kojné s tím, že se o svou dceru dokáže postarat sama.  Pokud je opravdu něco, za co Serena usilovně modlí, tak je to jakési osvícení Lyonela, aby si uvědomil, že má živou a zdravou dceru, která k němu zatím vzhlíží a má ho ráda. A pro udržení svého psychického zdraví se také modlí za syna, protože začínající válka jí moc nezajímá.