Dětství pro Royce nebylo zrovna jedno z nejsnadnějších. Jako pro všechny syny, kteří jednou mají převzít otcovo místo, na něj byly kladeny vysoké nároky. A to hlavně proto, že je jediným synem Edmyna Tullyho a Leanny Tully, narozené jako Mallister. Edmyn si Leannu vzal pro utužení vztahů mezi oběma rody. Hodilo se mít v případě nouze na straně pár námořních lodí a také místo, kam se ukrýt, kdyby válka opět došla do Řekotočí.

Leanna ze začátku svého muže měla ráda, ale čím více ho poznávala, občas se v něm ztrácela. Porodila mu zdravou holčičku, kterou pojmenovali Saera, když jí bylo devatenáct let. O další čtyři roky porodila konečně syna. Edmyn se od té doby od Leanny trochu distancoval, ale pořád toužil po jejím loži a dalších dětech. Další dítě se však narodilo až po deseti letech. Leanna si zažila pár špatných porodů a několik potratů. Po narození Beccy přestala svého muže do lože pouštět úplně. Po dalších potratech netoužila a Edmyn si tak nacházel místo v posteli jiných žen. Veřejně se o tom nemluvilo. Edmyn si ženy vodil přímo na hrad, do pokoju hostů. Leanna tento počin přehlížela a svým způsobem to i dovolovala. Edmyn ji tak dával pokoj a mohla se věnovat hlavně svým dětem.

Na jejich děti měl vliv samozřejmě i jejich otec, od kterého si malý Royce přebral většinu vlastností - od cizích žen v posteli a hrubšího zacházení, po agresivní výkyvy, když se mu něco nezdařilo nebo nebylo po jeho. Jako malý se vztekal poměrně hodně, ale pokaždé přišla matka, aby uklidnila služebnictvo a také jednu ubalila vlatnímu synovi, který se choval přes čáru. Poté mu vždy promlouvala do duše a ukazovala mu, že to jde i jinak. Časem se mladý Royce naučil, že vše nemusí jít po zlém, ale že se s lidmi dá zacházet daleko lépe a že na někoho být milý, mohlo znamenat i třeba dobrotu navíc. Tato vlastnost mu zůstala i do budoucna.

Mimo jiné se Royce učil, jak jezdit na koni, jak používat dýku i meč, střílet z luku, jak mluvit s ostatními vazaly a spousty dalších povinností, aby se v životě neztratil. Nebyl sice prvorozený, ale časem se měl stát pánem Řekotočí a musel proto být v plné síle a připravený na vše. O to se staral Edmyn často i sám, když byl čas. Synovi se věnoval na tréninkovém plácku a také mu vybíral osobně koně, jak na vyjížďku, tak případně do boje. Doufal však, že jeho syn nebude muset válku nikdy zažít. Učit se však synáček musel všemu, a tak se nemusel být, že  musel vynechat četbu, psaní, ani umění války, takže strategie a taktika. Na tu se nesmělo zapomínat. Royce byl pilný student a ani jednou si na svůj život nestěžoval. Měl vše, co potřeboval. Teprve časem si uvědomoval, do čeho to v podstatě byl uvržen a tehdy začaly jeho první obavy, co s ním a s jeho rodem bude.

Nevypadalo to zrovna dobře. Vazalové se pořád bouřili, nechtěli platit vysoké daně, když jejich úroda byla poničena procházejícími pěšáky a farmáři sotva měli na obživu vlastní rodiny. Royce si čím dál tím více uvědomoval, jaká je situace.

Než však stačil cokoliv zařídit, jeho starší sestra byla provdána do rodu Blackwoodů. Částečně se tak utužily vztahy s jedním vazalem a na nějakou chvíli byl klid. Royce tak měl čas si promýšlet své budoucí plány, které se mu začaly během puberty honit v hlavě. Na místo svého otce měl ale ještě čas. Kdykoliv tak mohl, trávil také čas se svou rodinou. Vyjížděl si s mladší sestrou na koni, popíjel čaj se svou matkou a… chodíval navštěvovat svého otce, který časem začínal přicházet o rozum. Doslova. Otci byla diagnostikována demence. Občas nevěděl, kde se nachází, ani odkud pochází. Někdy si ani nevzpomínal, jak se jmenuje. Chodili k němu různí mastičkáři a nabízeli mu své služby. Nikdo mu však nedokázal pomoci, ať byla cena jakkoliv vysoká. A pokladnice se tenčila. Leanna se musela rozhodnout, jaké budou další kroky. Bylo to těžké rozhodování, takže k žádnému nedospěla. Situace se vyřešila po čase sama. Edmyn dostal infarkt, a tak se na místo lenního pána Říčních krajin posadil Royce ve svých dvaceti čtyřech letech. Mohlo to vypadat, že je to brzy, ale Royce byl více než připravený. A tak mohly započít jeho plány. I ty však potřebovaly jistý čas. Nejdříve bylo potřeba zkrotit své vazaly, aby začaly poslouchat. Vše se začínalo dávat do pohybu.

Několik let se zdálo, že jde správnou cestou. Výchova jeho otce, ale i matky se nezapřela a Royce se snažil své zemi dát všechno ze sebe. Jeho rozhodnutí stála na dobrých úmyslech, snažil se být dobrým lenním pánem, který poslouchá svůj lid a dopřát jim vše, co se dalo. To se mu však nevyplatilo a časem na to byli ještě hůře, než za dob jeho otce. Nikdo mu to nevyčítal, ale Royce věděl, že takhle to dál nejde. Uzavřel se do sebe a svých komnat. Po nějakou dobu k sobě nikoho nepouštěl. Pomalu to vypadalo, že se ze všeho zblázní a dopadne jako jeho otec. Když si však uvědomil, že tak dopadnout nechce, rozčísl svoje dilema a změnil způsob jednání. Byl o něco hrubší, nesnažil se za každou cenu vyhovět každému, kdo o to požádal, ale převážně myslel na svou rodinu a že pro ně chce to nejlepší. Vytvořil si fasádu sarkastického hovada, který se neštítí ničeho, naučil se přetvařovat, občas něco slíbil ale slib splnil po svém a začal znovu vybírat o něco větší daně. Všechny rody se do něj začali navážet, ale kdykoliv jim pohrozil, že se spojí s Targaryeny a pošle na ně draky, všichni ztichly. Ne proto, že by jeho výhrůžkám vyloženě věřili, ale svého pána znají a věděli, že by toho byl schopen, kdyby se pořádně naštval. Někteří s jeho výlevy agresivity už měli tu čest a netoužili je vidět znovu v praxi. Nad Říčními krajinami tak visel neustále Damoklův meč a bylo na Royceovi, aby konečně onen meč uchopil za rukojeť a hodil ho daleko do hlubin moře.