Nad Rovinou se zrovna proháněla jedna z ne úplně typických bouří. Bylo léto a déšť jako by prořezával horko s každou kapkou padající k zemi. Krajinou prostupovalo tajuplné ticho, jen na hradě Stráž se lidé nemohli zastavit. Pobíhali sem tam a hledali svého pána. Dcera se mu narodila a on se proháněl bůhvíkde. A tak Lynesse přišla na svět, za rozbouřené noci doprovázené shonem a spěchem. Její život tomu také odpovídal, jeden velký chaos. Narodila se jako první dcera a druhorozené dítko. Její otec neměl o své děti nikdy velký zájem, pouze pokud mu vyhovovaly pro výhodný sňatek. Samozřejmě jedna výjimka zde byla, a to byl její starší bratr, Tommen. Zezačátku na něj žárlila, nechápala, proč se ona nemůže učit boji, strategiím a chodit s muži na lov. Jak víc ale pozorovala, co Tommen prožívá, usoudila, že si bude raději hledět svého místa. Otec uměl být krutý a to nejen vůči svému následníkovi.

Lynesse poznala mateřskou lásku v plné míře, ale její matka každým dnem chřadla. Měla na sobě všelijaké rány, nikdy ne v obličeji, pečlivě vybrané. Její děti jen ztěžka dokázali rozeznat, proč tomu tak je. Než však tento svět opustila, vychovala své dcery do důstojných dam. Když bylo Lyn 5 let, narodila se jí jediná sestra. Matka je učila vyšívání, hře na loutnu, cizím jazykům. Po všech směrech byly obě sestry vzdělané. Starší dceru ale přece jenom stihla naučit více věcem. Do posledních chvil lady Florent vyzařovala vnitřní sílu, lásku pro své děti. Lynesse oslavila své dvanácté narozeniny bez matky. Svět se jí rozhoupal pod nohama, z veselé dívky se stala ostražitou. Otcův hněv jako by se o to zesílil, tentokrát nejen vůči Tommenovi, ale i vůči ostatním bratrům. Na své dvě dcery nikdy nesáhl, asi si uvědomoval, že pro něj jsou nástrojem k zajištění významnějšího postavení. Zato ústně jim ubližoval, co to šlo. Vštěpoval jim nenávist vůči Tyrellům, rodu, který jim údajně sebral veškerou moc neprávem. Přestože v nich nejspíše nějakou nenávist vůči vládnoucímu rodu probudil, o to větší averzi jim vypěstoval proti rodu vlastnímu. Minimálně jí, mladší Leonette byla pro Lyn velkou společnicí, sama starší sestra cítila jakousi povinnost předat jí vše, co se naučila. V čem se ale nikdy neshodly byl jejich otec. Lynesse jí to za zlé neměla, nemohla to jako dítě vnímat. Jednoho dne se stalo něco, co její život znovu přeházelo vzhůru nohama, bylo jí 16 let. Otec odjel na lov a vrátil se poraněný. Nikdy se nedozvěděli, jestli si jej někdo spletl s divočákem, nebo jestli byl zastřelen úmyslně, té noci ale zemřel. Této mladé dívce spadl kámen ze srdce. Už nebyl, koho by se ve vlastním domě bála a do čela stolu si teď sedl její starší bratr. Tommen měl své zažité, ale výchova otce ho nezahnala do kouta, naopak se zdálo, že zapůsobila poněkud kladně, z nového pána byl zocelený a moudrý muž. Lynesse znala svou roli v rodině a byla připravena se jí kdykoli zhostit, neplánovala dělat bratrovi žádné potíže. Své sourozence milovala, přála si, aby byli v bezpečí už navždy. Již v prvním roce svého působení se Tommen zdál být spravedlivým pánem, svou sestřičku sem tam zasvětil do svých plánů. Výchova jejich otce přece jenom zanechala nějaké boláky, její bratr měl v plánu zaútočit na rod Tyrellů a získat, co je právoplatně jejich. Zezačátku s tím v sobě bojovala, nebyla zrovna pyšná na svůj rod. Avšak jak ho tak poslouchala, nezněl šíleně, naopak měl vizi. Ne, že by do toho Lyn mohla mluvit, ale nakonec se vnitru cítila přesvědčena o svém rodu a jeho plánech, znala svou historii, ale až tehdy jí došlo, co to znamená být Florent a rozhodla se, že jejich otec pro ni Florent nikdy nebyl.