Aileen je téměř 170 cm vysoká, štíhlé postavy s kaštanově hnědýma vlasama, které jsou převážně vlnité už od přírody, jediná doba, kdy je má rovné je pouze ta, kdy jsou mokré. Má plné rty a dominující hnědé oči, které jsou většinou plné radosti, i přesto, že neměla zcela jednoduchý osud. Její povaha by se dala popsat klidnou, ačkoliv je vždy usměvavá, nikdy člověk neví, co přesně od ní očekávat. Dokáže se jí nálada změnit jako letní nepředvídatelná obloha, kdy ráno je slunečno bez mráčku a večer se může změnit v průtrž a bouři a stejně tak i její povaha. Ráno může vstát pravou nohou a celý den se usmívat, ale večer, když ji něco naštve, tak je rázem jako vyměněná. Je velice tvrdohlavá, to co si umane většinou si za tím jde dokud to i nedostane, ať už se jedná o nějakou hloupost jako třeba kytku, kterou si chce utrhnout nebo o něco smysluplnějšího, jako třeba nějaký hezký náramek. Aniž by si to pořádně uvědomovala, občas z jejích úst zazní i lež, ne že by přímo úmyslně lhala každému na potkání, ale zastává názor, že milosrdná lež není přece lež, no ne? No ve finále je naprosto loajální ke své rodině, ačkoliv není přímou jejich součástí, protože je nevlastní dcerou, ale nikdy by neudělala nic, co by šlo proti otci. Své dlouhé vlasy nosí zpravidla sčesané tak, aby jí nepřekáželi. No, když ví, že nebude muset na nic sáhnout, nebo se jen poflakuje někde, tak je má rozpuštěné a nechává vítr, aby si s nimi pohrával, jak jen se mu zlíbí. Protože není oficiálně lady může si dovolit i věci, co by si jako lady nemohla – ježdění na koni například. Její oblíbené květiny jsou rudé růže. 

Minulost

Aileen se narodila za jarního dne, kdy celá příroda se probouzela k životu, stejně jako maličká budoucí brunetka. Její rodiče jsou starší lorda Meiricha Redwyne a Miranda – děvka z městského domu hříchu. Její otec její matku nemiloval, vlastně šlo jen o vzájemný chtíč, z kterého ovšem vzešla malá holčička, která se velmi podobala svému otci. Už od narození za ní chodil lord na návštěvy, někdy se hráli, jindy ji jen pozoroval, no nikdy jí neupřel alespoň trochu své lásky, kterou Aileen potřebovala. Jak rostla, více a více se začínala podobat matce, která sice pracovala jako děvka, ale původně jí nebyla. Měla jisté vychování podobné lady a ráda se i parádila a to samé učila i malou dceru. Brunetka už od malička milovala šaty, a i když si nemohla dovolit žádné skvostné a honosné, neznamenalo to, že by se přestala parádit. Když jí bylo pět let, její matka onemocněla, otec jí zavolal lékaře, aniž by pořádně vysvětlit proč cizí ženské a ještě k tomu děvce shání doktora, jenže ani ten nemohl pomoci. O pár dní později klečela ubrečená dívka u matčinné postele a jakmile se otevřely dveře a vešel dovnitř Meircha, i hned se mu vrhla kolem nohou a pevně jej objala v naději, že ji uchrání před tím vším, co ji mělo potkat a on to skutečně udělal. Aileen si vzal sebou domů, kde jí dal šaty, jídlo a hlavně střechu nad hlavou. Oficiálně ji přijal jako svou dceru, ale i přesto dívka zůstala mimo zbytek rodiny.Jenže jí tehdy bylo pouhých pět let, navíc ztratila matku a tak nebylo divu, že se to malinko v dětské hlavičce popletlo a nakonec si ve své hlavě vnutkla myšlenku, že její otec je Cleon a ne Meircha, už jen proto, že se o ni staral jako o své vlastní dítě, když starý pán zemřel. Jak šel čas, nevadilo jí to. Ne se všemi sourozenci se měla ráda, některé měla radši než ty jiné, ale co jí bavilo, tak bylo vypomáhat s chodem sídla – pomáhala vařit, starat se o zahradu, což milovala ze všeho nejvíce. Starat se o květiny i keře a stromy. Nejednou musela pomoci i kováři s koňmi, což ji ale taky nevadila, byla zvyklá na tvrdou práci a naučila se už v nevěstinci, že bez práce nejsou koláče. Jí stačilo, to, že má kde bydlet a vlastně i milující rodinu, i když to nebyla vlastně její rodina, no nikdy od nikoho neslyšela, že by byla spratek nebo bastard. Díky otcovi dostala i slušného vychování a studia – naučila se číst, vyšívat a hlavně mluvit jako urozená dáma i se tak chovat. Nechtěla a dodnes nechce udělat otcovi ostudu. Doufá, že jednoho dne jí právě otec najde nějakého slušného a hodného manžela, její největší noční můrou je to, že by skončila jako matka v nevěstinci. Každý měsíc chodí uctít místo odpočinku své matky.

1. ​