Elyas se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí jejich rodiče měli jeho bratra současného lorda Rosbyho a pak jeho dvě starší sestry. To mimo jiné znamenalo to, že s největší pravdě podobností by nikdy neměl šanci zdědit cokoliv z rodinného majetku kromě jména, ale to ho nijak moc netrápilo přece jen byl dítě a ty tyto věci nechápou ale jeho otci tato skutečnost byla moc dobře jasná a možná právě proto když mu bylo asi osm let nechal jej jeho otec poslat do Dorne za, aby se zde učil a možná získal něco co by mu pomohlo existovat i po tom co jeho bratr všechno zdědí. Tak se mladý Elyas ocitl jako malí chlapec v úplně cizí permanentně horké zemi. Z počátku nechápal, proč zde je a možná si myslel že je to trest za nějaký domnělí prohřešek toto však brzy odeznělo. Jeho poručníkem byl rytíř z rodu Allyrion byl to přísný muž, který zrovna neoplýval smyslem pro humor, ale měl pochopení pro trápení mladého chlapce především však byl zdatným šermířem. Mladý Elyas nejdříve pohrdal zahlou šavlí, kterou používal jeho učitel, protože nebyla stejná jako dlouhý meč jeho otce nebo jeho rytířů. Učil se ale s chutí šermovat jako i jiné věci které ho na tamějším dvoře učili. Nakonec dokonce změnil svůj názor na šavle dalo by se říct, že se do boje s nimi zamiloval, když viděl, jak jeho učitel porazil v duelu jednoho potulného rytíře s dlouhým mečem. Od té doby se pilněji, než kdy dřív učil bojovat velmi rychle přišli na to, že pro šerm s šavlí má přirozené nadání a jeho schopnosti s věkem jen rostli. Stejně jako vzrostl jeho zájem o Dorne. Když dosáhnul tak věku čtrnácti let byl už víc než zdatným šermířem a chodil, mluvil a oblékal jako jeden z Dorne. Jak šla léta seznámil se velmi blízko s kulturou a mentalitou v Dorne párkrát navštívil i sluneční oštěp. Když dosáhnul věku osmnácti let byl svým učitelem a teď již i přítelem pasován na rytíře krátce na to vyhrál svůj první turnaj kde ukázal jak moc dobrý v boji i ve všem ostatním co má rytíř umět je. Pochopitelně se mu nevyhnuli ani milostné románky ale nic vážného. Žil zde relativně klidný život rytíře někdy však před jeho třicátými narozeninami ho jeho rodina povolala domů nebo byl to ještě jeho domov? Protože když se domů vrátil nic nepoznával a vše mu bylo cizí stejně jako on pro tamější obyvatele. Vypadal opravdu jako jeden z Dorne než obyvatel ostatních království. Jeho otec umíral, a právě proto ho povolali zpět na smrtelné posteli měl svému otci odpřisáhnout, že jako rytíř bude chránit svou rodinu.  Co Elyasovi zbývalo? Přísahal tedy svému otci a ten se za pár dní shledal se sedmi. Několik prvních let pro něj bylo těžkých nejenom že zde bylo chladněji ale lidé byli jiní a jeho bratr? Byl to muž bažící po moci a slávě ale byl jeho krev a on přísahal že ho bude chránit i když mu na hradě všichni říkali posměšně „Dorňan“ nehněvalo ho to, protože si říkal, že opravdu svým způsobem pocházel spíš z Dorne. Život šel dál a on bojoval v mnoha turnajích některé vyhrál a některé ne. Naučil se hrát na Loutnu což mu šlo. Stal se dost známým duelistou a uznávaným rytířem což štvalo jeho bratra, protože měl za to, že jeho přistěhovalí mladší bratr mu krade slávu, která by měla patřit jemu. Když vypukli dobyvačná tažení Aegona tak rod Rosbyjů byl jeden z těch, kteří se k němu bitva ve vodách Gulltownu přísahali věrnost rodu Targyrienů. Elyas sám vedl vojska jeho bratra do bitvy známé jako poslední bouře. V bitvě skolil mnohé nepřátele je dost možné, že jeho bratr opět doufal, že Elyas padne v bitvě. Jak všichni dobře dnes už ví, tak bitva skončila jejich vítězstvím. Zbytek války pro něj proběhl relativně klidně. Když se dozvěděl o událostech v Dorne tak se upřímně strachoval o přátele, které si tam udělal, ale přísaha věrnosti byla přísaha věrnosti a on byl muž svého slova. Rovněž na něj udělalo dojem jak rychle a s jakou efektivitou dokázal dobýt šest ze sedmi království a ani ho nepřekvapilo že Dorne nepokleklo na to je znal moc dobře. Život však neměl lehký doma mu jeho bratr stěžoval život, jak jen mohl, a to ho upřímně vyčerpávalo. Proto vymetal turnaje, jak jen mohl a dařilo se mu porazil nejednoho obávaného rytíře a jeho štít se zlato rudými šipkami na hermelínovém poli se stal rovněž dobře zapamatovatelným. Když se dozvěděl o tom, že král se chystá založit gardu pro ochranu jeho a královské rodiny tak vycítil příležitost odtrhnout se od toho co ho čekalo jako rytíře jeho bratra toto bylo poprvé kdy zapomněl na dané slovo a zrovna na to co dal svému umírajícímu otci.