Björn se narodil v létě 38 let před dobytím. A jako vždy do doby Jako mnoho Blackwoodů před ním do hluboce zakořeněného sváru mezi jeho rodem a rodem Brackenů. Už od mala tedy poslouchal řeči o zrádcích a byl veden k tomu, že Breckeni musí být vyhlazeni. Ale byl malý chlapec. A mučení chycených se mu příčilo. A nejednou přemýšlel, zda nejsou ti zlí spíš Blackwoodové. Zkrátka byl na rozcestí. Mohl být někdo, kdo by se mohl snažit přetrhat pouta sváru a minulosti. Ale jako druhorozený syn ze čtyř synů a jedné sestry. To se ovšem změnilo v den, kdy mu bylo dvanáct zim. Tehdy si s nejstarším bratrem Ralfem a mladším bratrem Ralofem hrál na rytíře. Bylo to poměrně daleko od hranic, přesto ne dost daleko. Ale v jednom okamžiku se náhle objevil oddíl Breckenů, kteří neváhali a zaútočili. Synové lorda Blackwooda měli samozřejmě ochranu, ale byla oproti oddílu podstatně menší a strhla se menší šarvátka, kdy Blackwoodové spolu s Ralfem chránili Björna a Ralofa v přepočtu jeden proti třem. Breckeni měli moment překvapení, ale díky starým bohům neměli lukostřelce, kterými naštěstí Blackwoodové disponovali, takže se počet velmi rychle vyrovnal. Přesto zasáhla tragédie a hlava nejstaršího bratra Ralofa přímo před očima Björna byla uťata. Jezdec rychle vzal hlavu a stáhli se. Björn zachvácen vztekem tehdy vzal jeden z mečů a zabodl ho do ustupujícího vojáka, do kterého bodal a bodal a řval, než zbývající strážní nepopadli jak Ralofa, tak Björna a tělo Ralfa. Zde byla jeho cesta jasně vytyčena. Breckeni jsou nepřítel.

Otec zuřil. Zuřil tak, jak ještě nikdy nezuřil. Měl tělo svého prvorozeného syna, ale neměl jeho hlavu. Někdo by si řekl, že by se pustil do vojáků i do synů, že neochránili dědice. Takový však otec nebyl. I přes svůj neuvěřitelný vztek zbylé vojáky povýšil a poděkoval jim za záchranu jeho dvou dalších synů. A osobně za Björnem i Ralofem přišel, až se uklidnil a nezvedal na ně hlas. Truchlili spolu i se sestrou a ženou. A Björn byl nyní dědicem. Něco takového mu vůbec nepřišlo ani na mysl. To místo mělo patřit Ralfovi, ne jemu. Ale čest a povinnost mu nedovolila protestovat. Přijal tedy svůj úděl a slíbil před čarostromem a starými bohy, že bude své bratry a sestru chránit před Breckeny i ostatními.

Posel od Breckenů nabízel, že hlavu dědice vrátí, pokud se vzdají nároků na území a přijmou Breckeny za své pány. V té době tady nebyl ani Tully, ani král Aegon. Takže mezi rody se spustila obrovská bitva. Z té nakonec vyšli Blackwoodové jako vítězové, ale za strašlivé ceny. Otec byl zmrzačen, a z místa, kde bylo možné pěstovat obilí poblíž hranic Breckenů se stalo cosi, jako válečný středobod. Zákopy, strážní, bahno, voda. Zkrátka zničené území jak Blackwoodů, tak Breckenů plné tlejících těl.

Otec Argon Blackwood přišel o nohy a ruku, následně část obličeje. Přesto vládl ještě dlouhých deset zim, kdy Bjornovi bylo přes 23 zim. Tehdy se odebral za starými bohy a Björn usedl na trůn a stal se králem.

Za svou dobu vlády se mu i dařilo. Opět vybavil a vytvořil armádu. Dokonce si vyjednal i sňatek s Tullym, kdy si vzal za ženu Saeru Tully. Ze začátku to maličko sice skřípalo, avšak když Saera poznala svého muže a on jí dal dostatek volnosti i času, zamilovali se do sebe. Jen ona a jeho děti viděli jeho jemnou a láskyplnou povahu. A dařilo se mi i v přízni bohů. Bohové ho obdarovali čtyřmi dětmi. Dvouma syny a dvěma dcerami.

Potyčky s Breckeny řešil rázně a tvrdě. Ale čeho využil bylo, když začalo Aegonovo dobývání. Breckeni se odmítli vzdát a bojovali proti Aegonovi. To bylo přímo lákavé a sám Björn nabídl svůj rod i meče na podporu Aegona. A směle mohl vytáhnout proti Breckenům. Byl to jeho nejšťastnější den, kdy se mohl mstít svým rivalům.

A od těch dob rád neustále připomíná, že to Breckeni jsou zrádci. Ne Blackwoodové. Napůl taky doufal, že Aegon spálí tuhle chamraď a dá mu správu nad řekotočím. To se však nestalo. Právě naopak. Nechal Breckeny se vzdát a odmítl Björnův návrh na správu řekotočí. Tu naopak dal Tullymu. Což Björna pochopitelně nesmírně urazilo. Ale naštěstí tu byla jeho žena a vlastně fakt, že s Tullym měli i docela dobré vztahy díky právě onomu sňatku. A tak tedy poklekl jak před Aegonem, tak před Tullym a slíbil mu věrnost na čarostrom.

Pořád vyhlíží, zda Breckeni nedělají brikule, ale začal se víc zajímat o své děti. Hlavně o Freyu, když zjistil, že se učila s lukem a sama zabila několik Breckenů v šarvátce. Jiný lordi by na to koukali se znechucením. Jak si žena dovolí něco takového. Björn? Ze strachu, zda je v pořádku jí objal, zkontroloval a pak se začal hurónsky smát, že Breckeny porazí i žena a jak asi budou vyprávět těm jejich sedmi, že zemřeli kvůli ženě. Byl na Freyu nesmírně pyšnej. Byť za to dostal nemalý cérec u své ženy.